Před třemi týdny jsem zase takhle večer nemohla usnout. Stává se mi to, když mám v hlavě opravdu moc idejí o tom, jak vše stíhat. Jinak únavou usínám jako utahané kotě. Přemítala jsem, zda dávám svému dítěti to nejlepší ze sebe. Zrovna jsem ty dny moc nestíhala, nabrala jsem si spoustu práce. Navíc jsem malému připravovala narozeninovou oslavu a chtěla jsem, aby byla nezapomenutelná. Jsou to přeci jeho první narozeniny! Tu noc jsem se pozastavila nad tím, jak to myslí maminky, které říkají: „Chci pro své dítě to nejlepší.“
My mámy, chceme pro své dítě kvalitní stravu, funkční režim, aby si hrálo s hračkami úměrnými jeho věku a ty byly navíc bezpečné. Chceme pro ně zdravý vzduch, aby se prtě neustále nesápalo po našem mobilu, ani nekontrolovaně neplácalo do klávesnice našeho laptopu. Ptáme se, zda jdeme s dobou, nebo se máme držet starých osvědčených rad. Zda naše dítě prospívá. Co by mělo ve svém věku už umět a co ho případně naučit. A tak dále, a tak dále. Trávíme spoustu času zkoumáním na internetu, rešeršemi důvěryhodných rad, telefonáty s kamarádkami, které mají více zkušeností, neboť odchovaly již dvě děti. Radí nám tchýně i naše mámy… Začínáme z toho být vystresované a k tomu navíc nemáme dostatek času a prostoru pro ten náš malý středobod veškeré pozornosti.
Tak třeba můj prcek za mnou běhá, jakmile se na vteřinu vzdálím z jeho zorného pole a žalostně pláče. Když ho vezmu sebou, tak okolo sebe rabuje vše, co je v dohledu. On však nějakým šestým smyslem dohledá i to, co v tom dohledu není. Občas mám tendenci ho pro sebe nazývat malým usurpátorem. (Ano, přiznávám, vycvičil si mne, takže bych měla hledat rady, jak ho to odnaučit, anebo spíše sebe :-)). Už několikrát mne napadlo: “Co ho někam zamknout? ” „Alespoň na hodinu,“ abych si nepřipadala jako honící pes, či spíše honěná liška.
Ke všemu je každá má nepozornost po zásluze odměněna – shozením čerstvých vajíček z linky na zem (naštěstí pouze tři ze šesti byla rozbita), převržením delikatesní zálivky na Bún chả ve vietnamském bistru – jeho gatě celé mokré, taktéž sedací část kočárku, na zemi lepkavá louže, na kterou se mi neustále lepily boty, a ten smrad!
Náhle jsem si uvědomila, takto se chová nejspíše proto, že se tím snaží urputně vybojovat mou pozornost. Ta někdy utíká mimo, byť ve jménu „to nejlepší pro něj“.
Pro dítě je nejlepší pozornost jeho mámy, domnívám se. Ono se chce od ní učit, chce růst a hlavně poznávat. Nechce maminku, která sedí stále u počítače sledujíc trendy ve výživě a výchově dětí, aby tomu svému dala „to nejlepší“. To nejlepší, co pro své dítě může udělat, je dát mu svůj čas a intuitivně pozornost!
Malé dítě chce mít uspokojené základní potřeby – plné bříško, nemít žízeň, cítit se v bezpečí a láskyplnou náruč mámy. Jakmile má uspokojené tyto potřeby, chce si hrát. K tomu nepotřebuje ani drahé hračky, úplně postačí vařečka, hrnec, cedník, lžička. V neposlední řadě chce mít prostor objevovat.
Takže milé maminky, to nejlepší, co chcete vy pro své dítě, neznamená, že právě to, chce i ono. Pro ně “je více” maminka, která má na něj čas a věnuje se mu, než vystresovaná maminka.
I ta narozeninová oslava, kterou jsem pro mého synka organizovala, byla možná spíše uspokojení pro mě. Vždyť první narozeniny jsou významná událost a musí se pořádně oslavit. Načinčané dítě sedící před narozeninovým dortem, pěkně nastylizované, nejlépe, kdyby ještě zvládlo samo sfouknout svíčku pro dokonalé video. Jenže na to vám dítě víte co. Dítě se v dortu chce rýpat, objevovat tu novou hmotu. Navíc, je to přeci pro něj ;-).
Ano, narozeniny malého jsme nakonec s přáteli a jeho malou kamarádkou oslavili báječně. Pominu-li počáteční stres a vlastně se nevěnování mému chlapečkovi o jeho narozeninách, protože jsem měla spoustu práce s přípravami. Slíbila jsem mu však, že je oslavíme ještě jednou, tentokrát to opravdu bude jen jeho oslava. On a jeho máma, která se mu celý den bude s láskou věnovat.