Na jedné straně vedro jako v pekle, na té druhé si můžete uvnitř největšího obchoďáku na světě nejen zabruslit na ledovém kluzišti, ale i zalyžovat na opravdové sjezdovce. Na jedné straně města luxus a na té druhé pracovní síly z rozvojových zemí střídající se o jednu postel. Na jedné straně vás sem cestovky lákají trávit romantické líbánky, ve skutečnosti zde ale můžete být zatknuti a posláni do vězení za líbání na veřejnosti.
Kde najdete stále ještě nejvyšší budovu světa hned vedle globálně úplně největšího obchoďáku na planetě? Kde se můžete ubytovat, pakliže na to máte, v oficiálně nejluxusnějším hotelu světa s dokonce sedmi hvězdičkami? A kde je homosexualita trestným činem? Vítejte v Dubaji/Welcome to Dubaj!
Do Dubaje vás dostane spousta cestovek, anebo aerolinek. Hlavně to jsou proslulé Emirates. Ano, letecká společnost nabízející na svých palubách opravdový luxus. Já pro změnu letěla s ČSA do hlavního města Abú Dhabí (Abú Zabí), odtamtud mne do Dubaje odvezl autobus. Zajímavé jak jedete asi hodinu celou dobu po poušti. Při zpáteční cestě byl tento manévr trochu nešikovný, na bus jsem musela přes celou Dubaj taxíkem, a ke všemu jsem pak jela pouští za tmy. Navíc letět s českými aerolinkami rozhodně není takový požitek ani zážitek jako s Emirates. Ale pár kaček za letenku jsem ušetřila. Respektive, když se rozhodnete, kolem Vánoc si koupit letenku do Spojených Arabských Emirátů, a vůbec kamkoli, tak malou částku za ni čekat nemůžete.
Toto luxusní město v zemi pouští mělo být místem oslav konce daného roku. Kamarádka tam pár týdnů pobývala s maminkou v bytě svého přítele, tudíž mi navrhla, zda se nechci přidat. A to já zase ráda.
Silvestr v Dubaji byl opravdu velkolepý. Oblékly jsme se jako na after-party po předávání Oskarů a vyrazily do hotelu Buddha-bar, kde jsme ve střešním baru Siddharta Lounge trávily všechny tři opravdu nezapomenutelné chvíle. Načinčaných hostů tam byla přehršel a my báječně vplynuly mezi místní smetánku. Vše završily půlnoční ohňostroje z každé strany, měly jsme je jako na dlani. Večer byl pro mne tak zážitkový, že se mi pak ani nechtělo jít domů spát. Šla jsem se sama projít po Marině, poseděla na lavičce a rozjímala nad právě odešlým starým rokem, co dobrého přinesl, co horšího odnesl. Takové momenty mám moc ráda – jen tak si sama meditovat. I když zde jsem ve dvě hodiny ráno „osamělá“ na lavičce působila poněkud pochybně.
Počasí v Dubaji je sice fajnové, ale na konci prosince jsme na pláži vydržely každý den pouze do třetí odpoledne, pak nás zima nebo spíše vítr zahnal domů. Zase takové teplo mi tam nepřišlo a ano, v prosinci se brzy stmívá. Takže chcete-li si užít pláž, zapomeňte na noční život a smažit se na zlatavý písek naběhněte již v brzkém dopoledni. My si noční život užívaly, tím jsme se však okrádaly o hřejivé sluneční paprsky. No co, má kamarádka už opálená byla a já se svou pokožkou v barvě slonové kosti stejně žádný zázrak ani přes léto nezvládnu.
Kámoška se pak chodila zahřívat alespoň nakupováním, jelikož to je její oblíbený sport v Dubaji. A tak jsme až zbytečně moc času trávily v největším obchodním centru světa Dubai Mall. Jeho prodejní plocha je o velikosti asi 21 fotbalových hřišť, což byl pro ni ráj na zemi. Mně do něj lákalo nejen pozorování rozličných kultur na chodbách před obchody, ale i možnost si zalyžovat v pouštní zemi uvnitř obchodního centra, kde je sjezdovka i s lanovkou. Její maminka, bývalá zdravotní sestra, mne od tohoto počinu profesionálně odrazovala. Ze zimy do padesáti stupňového horka venku není přechod pro organismus prý ani trochu vhodný.
Ze stejného důvodu jsem si ani nezabruslila na obrovském kluzišti, o rozměrech olympijských hokejových stadionů, které zde v útrobách Dubai Mall také najdete. Své potřeby zkoušet něco nového jsem v tomto gigantu alespoň zaplácla zákuskem a kávičkou v největší cukrárně na světě a zevrubně prozkoumala jedno z největších akvárií na planetě. Jeho nej je, že má největší koncentraci žraloků tygřích na světě. Uspokojilo mne i prohlédnutí si kostry opravdového dinosaura cca 155 miliónů let staré – opět světový unikát. Ano, za peníze se dá koupit snad úplně vše, tento obchoďák je toho zářným příkladem.
Pohled z osmadvacátého patra, kde jsme bydleli a proskleného obýváku přímo na Marinu byl opravdu úchvatný. Hlavně v noci, kdy odevšad svítila různě barevná světla jako hvězdy přímo do pokoje. Dubaj Marina je prostě Dubaj Marina. Luxus pro bohaté rezidenty je vidět na každém rohu.
Jedna část města samý přepych, na druhém konci relativní chudoba a námezdní dělníci z rozvojových zemí, jak jsem již uvedla, dělící se o jednu postel. Ano, v okolí „staré Dubaje“ (oblast Deira, za kanálem Dubai Creek) pracuje množství lidí z Pákistánu a Indie. Prý dělníci pracují 12 hodin denně a dva lidé si střídají jednu postel. Jedna šichta spí v noci a druhá ve stejných postelích před den. Nevím, jak to máte vy, ale pro mě nepředstavitelné. Tedy pokud by to nebyli rodinní příslušníci, ale i tak to je od zaměstnavatelů sprosté!
Také jsem chtěla zažít a vidět ten rozdíl, proto jsem se na posledních pár dní své dovolené ubytovala v hotelu na této druhé straně Dubaje. Měla jsem zde však nepříjemný pocit. Jsem žena, která nemá problém zajít někam sama, ale aby na mne pískali na ulicích, to mi opravdu nahánělo husí kůži. Proto jsem s radostí zalézala v metru, které tu jezdí bez řidiče, do vagónu jen pro ženy a uháněla do bezpečnější oblasti zírat na věžičku nejvyšší budovy světa Burj Khalifa.
Pobývala jsem v Deiře alespoň v prověřeném hotelu s řetězci po celém světě. Jednou mne hotelový řidič vezl na pláž. I ty v této části působily méně honosně a ušmudlaně. Měli jsme čas si cestou povídat. Byl z indického státu Goa, o tom jsem náhodou něco četla, takže jsem udělala dojem svými vědomostmi. Vyprávěl mi, že tu v cizí zemi pracuje sám a posílá peníze domů rodině. Má dvě malé děti. Prý se ale už v Dubaji nevyplatí pracovat, výplaty už jsou skoro stejné jako u nich, navíc tu dře jako mezek od nevidím do nevidím a bez rodiny.
Co dodat? Máte-li rádi extrémy, nebo alespoň luxus, dovolená v jednom z přepychových hotelů Dubaje, který vám nabídne obojí, bude trefa do černého. Postavit se večer mezi největší obchoďák planety a překrásně osvícenou tančící fontánu, jak jinak než opět největší na světě, pod nejvyšší budovou světa a zírat na konec její věžičky (pokud ji přes mraky ovšem uvidíte) bude naopak zážitek i pro ty méně majetné.
