To se takhle rozhodnete jet kempovat. Léto uteklo jako voda a vy si uvědomíte, že už je září. Navíc jeho první půlka pryč. Sice jste plánovala jet někam pod stan už v srpnu, jenže znáte to… Byla jste s prckem u rodičů, zdržela se dva týdny. Následně vám to časově moc nevycházelo – měla jste v Praze spoustu aktivit, kde jste bezpodmínečně musela být. Navíc v září všechno chytá druhý dech (babího léta) a neustále se něco koná, včetně vícekrát odloženého vítání občánků. Kvůli covidu, samozřejmě. Nebo spíše kvůli rouškám, které by hyzdily rodinné fotky.
Přeci jen se dočkáte a přichází vhodný den D, tedy den OD, jako ODJEZDU. Teď nebo nikdy! Vrátily se tropy, takže je to teď. Už od rána se těšíte, jak se budete odpoledne i s prckem cachtat na Slapech. Vyjedete hned po brzkém obědě, abyste si den opravdu užili.
A je to tu – najednou zjistíte, kolik zrovna dnes máte práce nad rámec balení, přípravy a usměrňování robátka, které vám vše, co jste již připravila, neustále kontroluje a pak rozhazuje. Jako by mělo jinou představu o tom, co si vzít sebou. Zkrátka ještě dnes musíte poslat tyto maily, trochu poklidit, toto zařídit, támhle zavolat…
Ani se nenadějete a je pět. Stále musíte všechny věci výtahem svozit dolů do auta s miminem v náručí, byť v nosičce. Naštěstí jde zrovna sousedka z práce a s radostí se hlásí k pomoci. Přeci jen vyjedete. S malým človíčkem se většina i jednoduchých činností nekonečně vleče. Navíc, pokud jste na něj sama.
Ano, sice jste měla chvályhodný plán, jak se zastavíte v obchodě, nakoupíte jídlo, vyberete peníze a ještě si dáte kafe na cestu, abyste si ji pořádně užila (přeci cílem je i cesta) a navíc víte, že bambino usne a vy budete mít jízdu, nebo alespoň její část, klidnou.
Obchoďák jste kvůli zácpě jaksi minula ze strachu, že se pak nevymotáte. GPS ve vašem mobilu se totiž právě rozhodla přestat fungovat a k bankomatu byste stejně musela jinam.
Také dochází benzín. Natankování je zároveň příležitostí dát si na cestu slibovanou kávičku. Jo, a protože jste před výjezdem od domu také odhalila, že máte zřetelně dost podhuštěná zadní kola, tak je na benzínce dofouknete. Sekundujete ochotnému pánovi, co se nabídl s pomocí, protože samozřejmě nevíte na jakou hodnotu to dofouknout, a který vás ujišťuje o nebezpečnosti takto vyfouklých kol. Prý jste taky mohla po cestě o některé z nich přijít. No uf, ještě to tak!
Nyní máte alespoň auto v pohodě a uháníte vstříc teď už spíše báječnému večeru. Koupat se přeci můžete i zítra. Ještě kdesi nakoupit a vybrat peníze. Jelikož GPS stále nefunguje a slovo Slapy se vám právě vytratilo z informačních tabulí, zajíždíte si a objíždíte prťavé vesničky padesátkou jak týdýt. To znamená – cesta, která podle mapy měla trvat hodinku, vy jedete bez mála dvě.
Nakonec všechno dobré a vy přijíždíte i s narvaným autem do kempu. Tedy pokud pomineme fakt, že jste ho na první dobrou minula a sjela až k vodě. Pro jistotu jste do kempu zatelefonovala a zjišťovala, zda jste alespoň blízko. Následně se pracně otáčíte na plácku snad jen dvakrát dva metry, protože couvat na této hrbolaté cestičce do kopce prostě už dnes není ve vašich psychických možnostech.
Jste v kempu a jaksi si uvědomíte, že vlastně ještě nemáte vybranou hotovost a prakticky nic k jídlu. Ano, v záchvěvu neorganizovaného balení jste doma stihla nabrat pár rozdělaných pytlíků sušenek a chipsů, i nakrájená jablíčka sebou máte. Hlady byste snad neskonala. Pro děťátko samozřejmě jako starostlivá máma máte maso-zeleninové příkrmy, ten hlad mít nebude určitě, navíc kojení jistí cokoli.
Na kemp padá večer. Obchod tu není žádný, občerstvení již nefunguje, je jaksi po sezóně. Sebou máte sice platební kartu, ale ta vám je víte k čemu, když berou pouze hotovost a vy jí máte jen asi tři stovky. Ještě že pan recepční a provozovatel v jednom vám po zděšeném a odmítavém výrazu platit šedesát korun na noc ve vašem vlastním stanu za roční dítě, tuto částku odpouští. Vám tak z hotovosti ještě zbude kolem 50 Kč. Jenže za vaši přítomnost, stan a auto budete muset zaplatit i zítra. A také se něčeho najíst. Nejbližší cashomat je minimálně 20 km vzdálen, stejně tak obchod, kde si můžete nakoupit.
Půl osmá pryč a vy stavíte stan, začíná se stmívat. Bohužel, v kempu nesvítí jediné veřejné světlo, tak si přisvěcujete stanovou baterkou omotanou kolem krku. Není úplně jednoduché stavět stan pro tři osoby sama, navíc s malým převážně rychle lezoucím batoletem, které vám do všech rohů šťourá. Máte strach, aby pružné tyče nevystřelily a škvrně nešvihly nebo jinak nepoškodily. Snažíte se být rychlá, a nejlepší by bylo, kdyby se dané dítě odlezlo rochnit do něčeho jiného, i za cenu ať je jakkoli špinavé.
Večeři v podobě chleba, humusu a kuskus salátu vám přiveze tajná návštěva. Přinejmenším báječný večer vás neminul. A den jste si vlastně opravdu „užila“. Spousta nevhodného je pro něco dobré.
Konečně máte čas se zastavit, užít si pár posledních tropických dní roku a ještě zjistíte, že vaše dítko už opravdu chodí. Jeho rozzářená očička za to vše přeci stojí. 🙂
