Už jsem tu dlouho nic nepublikovala. Jsem nyní, co se týče psaní, dost vytížená. Nejenže píšu texty pro jeden web a PR články o jachtingu a fotografii, (a jak se říká: „kovářova kobyla chodí bosa“), navíc jsem dostala nabídku napsat scénář k televiznímu seriálu (téma, které mi je velmi blízké – podrobnosti se zajisté včas dozvíte. Momentálně však nechci předbíhat a prozrazovat více, než je zdrávo). Do této nové výzvy jsem se pořádně obula, protože mne to skutečně moc baví. Občas si říkám, zda jsem víc ukecaná nebo upsaná. Ano, na této nové zkušenosti makám, co mi volný čas dovolí. Nejtěžším úkolem pro mne asi budou dialogy, těm se většinou ve svém psaní vyhýbám jako upír česneku. Asi trochu z lenosti, nebo spíše že nechci zdržovat tok svých myšlenek.

Navíc jsme s mým prckem právě prošli covidem-19. Už je nám lépe a snad jsme i fit. Určitě sem přinesu mou úvahu o tomto podivném setkání. Oficiálně už jsme oba z karantény, stále však řeším otázku, jak moc můžeme být ještě nakažliví. Bambino je a byl bez příznaků (kromě jednonoční horečky, kvůli které jsme druhý den mazali k pediatrovi a ten mu udělal výtěr na koronavirus). Já však občas ještě cítím takovou zvláštní asi dušnost, když dlouho mluvím 😊. Nejvyšší čas se opět soustředit na psaní. Konec hlášení.