Dnes jsem se s vámi chtěla podělit o zážitky z Panamy. Avšak minulou noc, dobře, nad dnešním ránem, se stalo něco, co bych vám ráda vyprávěla ještě začerstva. Bože, jak já miluju pozorovat svého synka! To je tak úžasné učit se od dětí a vychutnávat si tu jejich neutuchající energii.
Milovaný brouček se v půl čtvrté nad ránem rozhodl, že se mu nechce spát poté, co se dožadoval jedné ze svých nočních svačinek. Snažila jsem se jeho manýr ignorovat a nerozebrat si vlastní spaní. (Když jdete spát v půl dvanácté, tak čtyřhodinový spánek vám, jakožto kojící matce, sotva stačí.) Bylo mi ale jasné, že nyní jen tak neusne. Přes trubky topení jsem slyšela sousedku nad námi zařezávat tak silně, že teď už ani já nebyla schopna klidně zabrat. Rozmrzele jsem se tedy jala udělat radost alespoň svému hladovému žaludku. Mléko a med jsou prý báječné ingredience pro navození spánku. Třeba by to mohlo fungovat i ve směru navrácení spánku. Mléko by mne v tuto chvíli asi moc nenasytilo, šla jsem si tedy připravit tvaroh s medem. Ještě nezbytná něžná pusinka na vlásky mému špuntíkovi, protože on za to probuzení přeci nemůže.
Odtáhla jsem závěsy a sedla si s předvojem své snídaně na postel. V tu chvíli jsem zjistila, že právě vychází slunce. Wau, to je nádhera! Východy jsou snad ještě krásnější než západy slunce. Asi proto, že máte hrdý pocit ze svého překonání se a již bytí na nohou.
A právě i já jsem najednou měla báječný pocit. Bylo to tak zvláštně magické, už jen tím, že jsem nemusela nikam spěchat a mohla se za chvíli opět zavrtat do peřin, přivinout do náruče své dítko a oddávat se rannímu snění. Dnešní den bude výjimečný, to mi najednou bylo jasné. Oddávala jsem se té nádheře plnými doušky a užívala si přítomný okamžik. Činilo mne velmi spokojenou zažívat ten velkolepý moment. Všechno “zlé” je k něčemu dobré.
Vidíte tu idylku? Úplně jako z reklamy na báječně lahodný tvaroh. Jak si ho tam požírám a kochám se východem slunce. Jenže… Ano, realita bývá trochu jiná – dítě, co se na vás sápe, protože chce ochutnat tu zajímavou věc ve vaší ruce, nebo minimálně ocucat vaši lžičku. Poškrábe vám stehna až do krve, protože jste mu nestihla ostříhat nehty na nožičkách, když přes den spal. Slunko, které sice s grácií vyleze zpoza horizontu, jen aby se hned zachumlalo do mraků. Vůbec východ slunce trvá děsně krátce. Šmouhy na okně kazící zážitek výčitkami svědomí, protože je nestíháte, pro samou péči o malého sviště, umýt…
Přesto chci říct, že alespoň občas je báječné uvítat plán, který nám byl shůry dán. Nenechat se rozhodit věcmi, které nás můžou i posílit. A svého potomka stejně milujete. 🙂